Královédvorsko > Názory/fotky/videa > Jasenka Kohoutová

Chvála pohoršování

Pohoršování je považováno za poněkud nevhodné jednání, na které nemůžeme být hrdi. A přitom se tak rádi pohoršujeme - nad neschopností druhých, nad nefunkčností státu, nad nevkusem, nad nedostatečností intelektu, nad chabými schopnostmi zvládat život.

Umíme se ještě vůbec správně pohoršit? , 16.11.2023 21:18, Reagovat Proč by mělo být pohoršování pohoršující? Přece je v pořádku, pohoršovat se nad nevhodným chováním lidí, nad jejich závistí, zlobou, pomstychtivostí, pokrytectvím, lakotou, prostě nad vším tím, co kazí vztahy, protože je to objektivně amorální a u někoho i subjektivně, protože mnohé další lidské chování nezapadá do morálních hodnot pohoršujícího se jedince. A zda se ten jedinec cítí lépe? Nevím, spíš si myslím, že jeho šroubovice naštvanosti se dalším pohoršováním úměrně navyšuje. A také nevím, zda se autorka nějak nespletla v pojmech. Pohoršovat se nad počasím je docela mimo. Špatné počasí ve špatnou dobu mě může naštvat, ale ne pohoršit. Mě by pohoršilo, kdyby na to počasí někdo veřejně sprostě nadával a nikoliv fakt, že prší. Mám za to, že dnes už tak často nepoužívané archaické sousloví "pohoršovat se" mělo význam hlavně pro morální hodnocení situací, vytvářených lidmi. Takže by nás měl primárně pohoršovat záměr natáčet "Výměnu manželek" a podobné bulvární TV projekty a ne ti aktéři, kteří si tím alespoň vydělají mnohdy potřebné peníze i za cenu ostudy. Těch je mi líto, nad nimi se nepohoršuji. Asi tak.

Přečteno 665x

Zpět Zobrazit článek

Přidat komentář

Z vaší země nelze přidávat komentáře. Pokud chcete přidat příspěvěk, zašlete nám jej prosím emailem.