REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Hlavním lákadlem a program večera byla jednoznačně kapela Romano Zorba, která se již ve Dvoře i na samotné Barakudě nejednou dobře zapsala, a tak se dala předpokládat vysoká návštěvnost, ale počet lidí, kteří se tu objevili, byl ještě mnohem větší. Bohužel musím brát v úvahu i ty, kteří se tu objevili čistě z principu, že Barakuda zavírá a už nebudou mít další možnost se tam podívat. Pro ty mám snad jen jediný vzkaz: měli jste chodit i dřív...a pro stálé návštěvníky - není co dodat... můžeme se akorát tvářit naštvaně, ale výsledek to stejně nezmění.
Kapela začala hezky v tempu - což se nejednomu v sále líbilo. Už úvodem bylo jasné, že bude celý večer rozhodně stát za to. Typická hudba se směsicí etna i jazzu přivedla do varu každého. Ihned po první písni se na jeviště postavila Radka Radová a vyslovila svá slova díků - jednak návštěvníkům, svému manželovi, ale zároveň i těm, kteří jí pomáhali během existence Barakudy. Pak už se jen pokračovalo v pořádném rytmu a pohodě. Kapela původem z Hradce Králové se na Barakudě opět (a bohužel i naposledy) předvedla skvěle - rozhodně nejmladší člen, Kevin a jeho beatbox je nezapomenutelný.
Po jejich úvodu, který všichni protahovali, jak nejlépe uměli, následoval DJ Trifid a jeho program až do pozdního rána.
Pátek - loučila se ta mladší část běžného osazenstva. Každý po svém, ale všichni dost podobně. K ránu už ani pomalu na některé nevyzbylo něco k pití. Na druhou stranu na mnohé, na které ještě něco zbylo, stáli venku opření o plot.
Fotoreportáž z koncertu najdete zde.
Během sobotního podvečeru se začalo na Barakudě shromažďovat o generaci starší publikum. Malíř Luboš Zvičina zde měl promítání, které obsahovalo jeho vizualizované obrazy. Všechno za doprovodu mírné hudby, která působila chvílemi dost depresivně, a ve spojení s obrazy na plátně - rozloučení jak má být. Bez úsměvu, ale rozhodně ne bez nadšení a zájmu všech návštěvníků.
Víkend proběhl skutečně dobře a celé to rozloučení bez větších komplikací, i když se čekala spousta mnohem horších věcí... já sama jsem si to ani neuvědomovala, snad až do chvíle, kdy jsem v sobotu k ránu odcházela a viděla jsem stěny, ze kterých byla již sundaná většina fotek a prázdné lednice za barem. V tu chvíli mi došlo, že je to vážně pravda - Barakuda skončila.
Ještě bych chtěla věnovat pár slov přímo Radce - bez ní by tohle nefungovalo tak dlouho a hlavně bez větších komplikací. Myslím, že nebudu jediná, která jí za to rozhodně děkuje a sklání se, že vydržela za existenci klubu bojovat tak dlouho.
V současné době mohu jen doufat (a všichni ostatní asi také), že v našem městě to dlouho takhle nezůstane a vyroste tu někde hudební klub, kde by bylo možné trávit víkend. Snad se toho dočkáme.