Víkend na lávce

Již podruhé jsme se dočkali Královédvorské lávky na Tyršově koupališti a jednoznačně uznávám, že byla vydařenější než ta předchozí. Slunce svítilo už od brzkého rána a ani na chvíli nepolevilo - samotné počasí nám všem prostě přálo. Víme, že počasí nijak neovlivníme, ale na druhou stranu teď již do budoucna víme, kde se objevily nějaké potíže, abychom je mohli do příštího roku opravit. Jako první se pak kolem třetí hodiny na lávku odvážili ti nejmenší, tj. věková kategorie do devíti let. Statečně přebíhali z jednoho kraje bazénu k druhému s úsměvem na tváři a rozhodně si nepřipouštěli možnost nebezpečí natolik jako jejich rodiče. Druhou kategiorií pak byli starší děti, kteří měli ještě povolno přebíhat, ale ani tak se nedá říct, že by úspěšně na druhý konec dobalancovali všichni ze startovního pole. Stále to ovšem nebylo tak děsivé na pohled jako následující skupina soutěžících, kteří se pokoušeli přejet celou dráhu na kole. Ani nemusím napovídat... myslím, že si dovedete asi všichni představit to množství pádů a nehod, nepovedených pokusů a ani nemluvě o tom, že bylo občas i problémem, aby člověk jen to kolo rozjel. Nakonec se minimálně tohle povedle všem, i když byli tací, kteří se na lávce udrželi jen prvních pár metrů, a pak s jekotem zahučeli do vody, další dojeli o kus dál a někteří skutečně až nakonec, a pak jedna specialita... cesta na kole nejen tam - sice ne nejrychlejší - ale zmíněný dokonce dokázal dojet i zpátky, což si posléze vysloužilo jednu ze speciálních cen. Ta poslední kategorie, která byla na programu, byla - bezesporu - rozhodně nejočekávanjěší. Různé dvojice se snažili dostat přes – v té době už - značně poničenou lávku na druhou stranu a co víc... dopravním prostředkem byl speciálně vyrobený trakař. Vinou technických problémů a několika nečekaných i čekaných přestávek se celá akce najednou rozložila přes celé odpoledne a končila až v podvečer, kdy proběhlo vyhlášení výsledků. Největštší radost měl samozřejmě absolutní vítěz, který získal poukaz na 5000 Kč,- do Autoškoly Neumann. Sám se pak s úsměvem na rtech přiznal, že právě v naději, že by mohl tuto cenu vyhrát se celého klání zúčastnil. Celým odpoledne provázel Petr Ticháček, známý především podle hlasu z Černé Hory. Patří mu velké díky za přizpůsobivost a hlavně to, že vydržel až do večera, i když ho posléze čekal ještě koncert s kapelou High Fever. Mezi jejich repertoár patřily především předělávky z 70´a 80´ let. Pro zajímavost například zazněla i známá věc od Jamese Browna "I feel good," i když přiznávám, že do některých věcí není tak úplně radno se pouštět. Ale celkový dojem... musím říct, že jedině dobrý. Jako vždy - starší zavzpomínali na mládí a mladí se smali - cože se to jako poslouchalo?! Ještě před nimi ovšem zahrála pro dvoráky známá kapela Romano Zorba, ve které je několik našich přímých rodáků. Jako první si získali všechny okamžitě na svoji stranu a přestože hráli rozhodně o nějaký čas déle než původně měli, tak je nikdo nechtěl z toho pódia pustit dolů a stále volal po další a další skaldbě. Jejich hudba je něco, čemu se jen velmi těžko odolává. Co říct víc?! Celý den i večer byl rozhodně vydařený... tedy až na několik malých technických problémů, ale ty, tomu věřte, odtraníme již při třetím ročníku Královédvorské lávky, na kterou jste tímto zváni. A příjmáme veškeré připomínky, ať už kladné nebo záporné. A jak se říká... to nejdůležitější na závěr. Jsou to samozřejmě slova díků – na adresu všech sponzorů, díky kterým byla celá akce zajištěná, ale taky se jedná o ty, kteří si dali tu práci a celé to uspořádali. Mluvím hlavně o Radce Radové a manželích Mičanových. V neposledním místě míří díky i moderátorovi, Petrovi Ticháčkovi, a pak tu máme i vodní záchranáře, kteří dohlíželi na bezpečnost při celém klání.